Pernink je původně hornická osada založená saskými horníky, kteří se přistěhovali ze sousedního Schwarzenbergu, protože tamní doly byly zaplaveny povodněmi. Později, přesně 19. listopadu 1532, Jindřich Šlik přiznal Perninku městský charakter. Další Šlik, Jáchym, který zdědil toto panství, přiznal obci městská privilegia v roce 1559. S dolováním stříbra, cínu a kobaltu je spojen i medvěd v městském znaku, který dle pověsti vyhrabal ušlechtilou rudu, toto zvíře se vyskytuje i v německém názvu obce – Bärringen⁴. Od 17. století zde hornictví začalo postupně upadat, zato se zde rozšířilo paličkování krajek (první zmínka již r. 1611), které zažilo největší rozmach v 19. a 20. století (n.p. Krajka). Uprostřed obce stojí barokní kostel Nejsvětější Trojice z poloviny 18. století. Pernink je dnes znám jako zimní rekreační středisko s několika sjezdovkami s vleky (ideální díky těsné blízkosti nádraží a SV orientaci svahů), ale i díky železniční stanici, která je nejvýše položenou v Krušných horách (915 m n.m.)a druhou nejvýše položenou v České republice. Trati z Karlových Varů do Johanngeorgenstadtu se říká Krušnohorský Semmering.

Cesta do Perninku je asi zatím ta nejtěžší, jakou jsem kdy jel. A ještě jsem si vybral její náročnější variantu přes Lužec. Brzy poznáte sami, o čem mluvím. Tahle trasa je vhodná pro zkušené a trénované cyklisty, obyčejní "smrtelníci" ať jedou raději jinam.

Od Tržnice se vydáme přes Ostrovský (Thälmannův) most, po pravé straně mineme nedaleké horní vlakové nádraží a přijedeme na křižovatku, kde odbočíme vpravo pod železniční viadukt (směr Sedlec). Vyjedeme mírný kopeček, po pravé straně přitom vidíme horní nádraží a lávku přes koleje, a odbočíme vlevo (opět směr Sedlec). Projedeme průjezdem a jedeme stále rovně až do Sedlece. V Sedleci odbočíme vpravo okolo kostela sv. Anny (před kostelem je na odbočce cedule průjezd zakázán - je tam zastávka MHD) a na dalším rozcestí se dáme vlevo na Otovice. Cestou mineme vlevo stojící budovy tuším že Správy a údržby silnic, pak následuje rovninka a ocitneme se na křižovatce do písmene T se zrcadlem. Odbočíme vlevo a po asi 400 metrech znovu vlevo (směr Čankov, Nivy). Po dalších asi 300 metrech následuje rozcestí do tvaru písmene V, na kterém odbočíme vpravo (směr Nivy).

Vyjedeme mírný kopeček, který hned poté zase sjedeme dolů, po pravé straně budeme mít několik rodinných domů a po levé straně Velkosklad s ovocem a zeleninou a kaolinku. Po této cestě se dostaneme až do Niv. Tam stále na hlavní silnici přejedeme most přes Vitický potok, poté mineme odbočku vlevo do chatové oblasti a pokračujeme lesem (po hlavní silnici) do Děpoltovic.

Před Děpoltovicemi je ještě jeden mostek a před ním odbočka do rekreační oblasti, kdo chce, může zde odbočit k rybníku (tou cestou, která vede polem) a vykoupat se. Děpoltovický rybník je hluboký maximálně asi 3 metry a v létě bývá dost teplý.

Děpoltovice jsou zřejmě zcela historicky nedůležitou vesnicí. Informace se mi podařilo sehnat až v ³. Podle tohoto zdroje je první zmínka o Děpoltovicích v listině papeže Řehoře X. z 23. května 1273. Až do roku 1434 spravoval Děpoltovice klášter Teplá, poté byly postoupeny kancléři Kašparu Šlikovi. V roce 1540 zde byl postaven zámek v empírovém slohu (nyní je z něj statek s jezdeckou školou). Dnes jsou Děpoltovice známy jako rekreační oblast s rybníkem (možnost půjčit si šlapadla a loďky) a jezdeckou školou (koně).

Od mostku (odbočce k rybníku) nás mezi Děpoltovicemi dělí už asi jen 700 m cesty. Hned po příjezdu do Děpoltovice si všimněte statku - bývalého zámku na levé straně. Následuje přejezd relativně nového mostu (starý zde byl zbourán a na jeho místě postaven v roce asi 1995(+/-) nový). Čeká nás mírný kopec okolo bývalé jednoty (vlevo) na křižovatku (v případě nouze se lze odbočením vlevo dostat na hlavní silnici do Mezirolí a Karlových Varů). Na ní se dáme vpravo přes mostek a hned za ním vlevo.

Za tímto mostkem vpravo se nachází telefonní budka (ale nevím, jestli na karty či mince - na zelené lince Českého Telecomu mi to neřekli s tím, že to nejspíš nebudou vědět ani na informacích o tel. číslech).

Poté nás čeká mírné ale táhlé stoupání (~600 m) na další křižovatku, na které odbočíme vpravo (na Lužec) přes další mostek. Teď nás čeká asi 1,5  km stoupání do Lužce a ani tam nebudeme mít vyhráno. Až budete Lužci potit krev a nadávat si, že jste sem kdy jeli, je to dobré, cítíte se stejně jako já. Na konci Lužce budeme v táhlé stoupající levotočivé zatáčce objíždět hotel Krušnohor, původně asi lovecký zámeček z 19. století. Nezoufejte, už asi jen 200 metrů do kopce a pak nás čeká asi 800 m dlouhá rovinka po kopcem Komora po pravé straně (854 m n.m.) a výhled na Vysokou Štolu po levé straně (ale jsou tam smrky, musíte zastavit a vyběhnout kousek do kopce, abyste něco viděli). Po té nám naposledy zkříží cestu Vitický potok (a také žlutá turistická značka) a čeká nás stoupání do rekreační oblasti Oldřichov.

Za Oldřichovem nás čeká asi 500 m dlouhý sjezd z kopce, ale POZOR: budeme vjíždět na hlavní a docela frekventovanou silnici. Na ní odbočíme vpravo a budeme potit krev dál, ještě asi 1,5 km. Po kilometru nás čeká viadukt, u něj pozor, za ním je prudká zatáčka vlevo a za ní další vpravo. Poté ještě zhruba těch 500 m a jsme v nejvyšším bodě dnešního putování.

Následuje mírný sjezd k železničnímu přejezdu se stopkou. Hned za přejezdem je odbočka vpravo na lesní cestu a zároveň na modrou turistickou trasu - vede na Dračí skálu a rašeliniště Oceán. Odbočíme tedy na ní a po nic moc kamenité cestě se vypravíme na dračí skálu. Po asi 500 metrech dorazíme na rozcestí kde po pravé straně objevíme značku pro odbočku na vrchol.

Dračí skála je žulový vrch (953 m n.m.) tvořený skalisky a balvany, na svazích jsou menší suťová pole. Podle ² by odtamtud měl být výhled na Oceán, bohužel smrky už vyrostly a na Oceán vidět není.

Dračí skály - pohled z východu	Dračí skály - pohled ze západu

Až se dokocháte, vraťte se zpět k rozcestníku. Ale nevracejte se na asfaltku, ale zahněte hned vpravo na nenápadnou cestu (ale NE dál po modré - ve směru od skály musíte odbočit do úhlu cca 130°). Po této cestě se spolehlivě dostanete až na Oceán.

Oceán je vrchovištní rašeliniště v chráněném území na jižním úpatí Dračí skály a má rozlohu 42,8 ha. Vzniklo na vývěrech pramenů a je porostlé borovicí blatkou. V centru jsou 2 jezírka, v okolí typická rašeliništní flóra (kyhanka sivolistá, blatnice bahenní, rosnatka okrouhlolistá a anglická, suchopýr pochvatý, šicha černá). Je to také hnízdiště tetřeva hlušce.

Rašeliniště Oceán

Z Oceánu se vrátíme zpět na silnici a pokračujeme dál sjezdem prudkého kopce do Perninku (na asi 1,4 km sjezdu až na křižovatku sjedeme výškově asi o 100 níž). Na cestě dejte pozor na turisty a osamělé díry v silnici. Pokud si v tomto kopci asi po kilometru před velkou pravotočivou zatáčkou (do úhlu přes 90°) přibrzdíte, můžete vlevo na kopci vidět ono vlakové nádraží.

Dole na nás čeká křižovatka 4 silnic, na které odbočíme vpravo, směr Merklín. Doporučuji pro jistotu ještě jednu zkontrolovat brzdy, upevnění baťohů atd. - na 7 km z Perninku do Merklína nás čeká klesání o asi 330 m! Pokud tuto cestu hodláte absolvovat stylem "šusem dolů" jako já (chtěl jsem ujet děšti - a povedlo se), připravte se na to, že cesta vede velmi chladným hlubokým údolím - nejlépe poznáte to kilometr za Merklínem, kde vyjedete z údolí na otevřené prostranství na začátku Hroznětína. Teplý vzduch do vás přímo "narazí".

V Pstruží se po pravé straně nachází papírna - vyráběli se zde pivní tácky. Jestli výroba pokračuje mi bohužel není známo.

Merklín byl poprvé zmiňován roku 1273. V obci se nachází pozdně barokní kaple se zvoničkou z 1. pol. 19. století. V místní kartounce bylo roku 1844 povstání tiskařů, což je první známé vystoupení dělnictva na Karlovarsku. Je zde továrna na výrobu technického porcelánu (elektroizolátory) - současný stav je mi též neznámý. V obci je konečná stanice vlakové tratě 141 (Karlovy Vary - Dalovice - Merklín).

Poté, co jsme bez úhony profičeli obcí Pstruží, a vřítili jsme se do Merklína, alespoň trochu přibrzdíme a mrkneme vlevo na onu barokní kapli. Čeká nás křižovatka, na které se dáme vpravo přes most. Asi kilometr za Merklínem vyjedeme na kraj Hroznětína a necháme se praštit teplým vzduchem (nic jiného nám ani nezbývá). Před železničním přejezdem odbočíme vpravo, vyjedeme krátký dokopeček, poté sjedeme mírný skopeček, mineme odbočku vlevo a už jsme v Odeři.

V Odeři nás čeká táhlé stoupání (asi 800 ) přes levotočivou a hned poté i pravotočivou zatáčkou do pravého úhlu. Za odbočkou vlevo k bývalému vepřínu nás čeká další stoupání, relativně krátké (asi 150 m), ale pozor, za horizont nejde vidět a za horizontem se silnice stáčí vlevo! Ovšem po několikadenním studiu jízdy cyklistů v tomto místě mohu zodpovědně prohlásit, že žádný cyklista nemůže horizont přelétnout tak, aby se octnul v poli. Dokonce ani Jan Tleskač. Dost srandiček a hurá do Děpoltovic. Po pravé straně vidíme fotbalové hřiště, po levé Obecní úřad a onu telefonní budku. Tady už to trochu známe, že?

U telefonní budky se dáme rovně přes mostek, jako bychom se chtěli vracet, ale pojedeme tuším že po hlavní doprava nahoru na Mezirolí. Čeká nás kilometr cesty (převážně do kopce) na hlavní silnici. Až se ocitneme před hlavní silnicí (křižovatka T), odbočíme vlevo a sjedeme do Mezirolí. Tam mineme odbočku (hrozná cesta) vlevo k Děpoltovickému rybníku a poté i odbočku vpravo do Nové Role a stoupáme až do konce Mezirolí. 200 m svažující se rovinky, mírná zatáčka vlevo, další už trochu ostřejší také vlevo a poté už jen skoro 2 km cesty z kopce.

U cedule Karlovy Vary opravdu zpomalte na 50 km/h, často tam měří a na zastávce o 150 m dál to vybírají. A omezení rychlosti se přeci vztahuje i na cyklisty, že.. Na konci rovinky nás čeká pravotočivá zatáčka za horizont dolů, tam už vidíme levotočivou do pravého úhle a z ní pravotočivou do 180°. Zvláště v té poslední pozor, opravdu se projíždí hůř, než se možná zdá.

Abychom se vyhnuli provozu, dáme na křižovatce u dopravní policie vlevo na ulici Vančurova. Projedeme jí až na konec, mineme odbočku vlevo na Rosnice, přejedeme mostek, 500 m a jsme na křižovatce. Ne každý si všimne značení, je tam dost nepřehledné, proto si zapamatujte, že hlavní je od viaduktu rovně na Čankov. My se dáme pod viadukt, mineme odbočku vpravo a po hlavní (ulice Železniční) se dáme k archivu. Ještě před archivem mineme vlevo budovu Telecomu, vpravo budovu SPŠ Keramické a kostela. U archivu odbočíme na hlavní silnici vlevo (pozor, je tam čilý dopravní ruch) a jedeme pořád rovně, nejdřív do kopce (asi v polovině lze odbočit doleva na Nákladní ulici a horní vlakové nádraží), po té asi 700 m z mírného kopce na konci jsou semafory (vlevo je Okresní úřad), my se dáme na Chebský most a za mostem buď vlevo k Tržnici nebo vpravo na dolní nádraží.