Loket je malebné městečko 9 km jihozápadně od Karlových Varů nad levým břehem řeky Ohře. Byl osídlen již ve 12. století, po roce 1230 sem bylo ze Sedlce přeneseno sídlo krajského úřadu a vznikl královský hrad (první zmínka roku 1239) s podhradní osadou, která se již ve 13. století vyvinula v město. (první zmínka o městu 1308). V Lokti pobývali např. Jan Lucemburský (roku 1337 udělil Lokti práva královského města), Eliška Přemyslovna, Karel IV. (od r. 1319 zde zadržován svým otcem), Václav IV. (1406-1407) a později, v 19. století několikrát i J.W.Goethe. Za husitských válek zachoval Loket věrnost katolictví a Zikmundovi, který v roce 1434 zastavil hrad, město i kraj svému kancléři Kašparovi Šlikovi. V držení Šliků byl do roku 1547, kdy jim byl Ferdinandem I. za jejich odboj odebrán. Roku 1598 se stalo Loket opět svobodným královským městem a získal kontrolu nad hradem i krajem. Počátkem třicetileté války byl oporou českých evangelických stavů (obrana do roku 1621), roku 1648 byl vypleněn Švédy. Úpadek města završil požár roku 1725. V souvislosti se založením porcelánky bratří Rudolfa a Evžena Haidingerů město konečně zažívá rozvoj. Od roku 1918 akciová společnost Epiag. Výrobky loketské porcelánky byly označovány podle městského znaku ohnutou paží s mečem. Od roku 1877 je s Loktem železniční spojení (trať 144 Chodov - Krásný Jez). Hrad tvoří s městem jeden celek na vysoké skalnaté ostrožně nad ohybem (loktem) Ohře. Pod hradem se nachází jednolodní kostel svatého Václava. Na náměstí je sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1719 a kašna se sochou sv. Floriána (patron hasičů). ¹

"Loket patří mezi elitu nejkrásnějších historických sídel v tuzemsku. Při včerejším slavnostním vyhlášení výsledků prestižní soutěže o historické město roku 2000 skončil mezi 4 nejlepšími. Nejvyšší ocenění si z Pražského hradu odvezli zástupci Litomyšle." ... "Loket vloni (r. 2000 - pozn. Pedro) dokončil rekonstrukci hradeb včetně středověkých bašt, opravoval další část hradu - markrabství a hejtmanský dům, zprovoznil další hotel na náměstí a v Černé věži má vzniknout muzeum knižní vazby (už vzniklo). Opravy se dočkalo přírodní divadlo a téměř deset soukromých domů. Město do regenerace vloni investovalo sedm milionů korun, což představuje šestinu jeho celkových příjmů." ⁵

Pohled Lokte. Je k dostání v kase za 6 Kč. Po přejetí myší se zobrazí zoom hradu. © Vydavatelství Az Studio, s.r.o., B. Němcové 696, Hostinné, tel.: 0438-54 13 24. Foto: K. Hanuš

O Lokti by se toho dala napsat spousta, avšak nejlepší je se tam jet podívat a vidět tu krásu na vlastní oči.

Od Tržnice se vydáme kolem Becherovky na Západní ulici a do Tuhnic. Pojedeme pořád po této hlavní silnici, přes koleje, vlevo mineme čerpací stanici Aral, vpravo Dvorský most (za ním je dostihové závodiště), teď už to není Západní ulice, ale Plzeňská. Jedeme pořád rovně, až narazíme na velkou křižovatku s Doubským mostem po pravé straně (4 km od Tržnice), na který odbočíme. Ocitáme se na další hlavní silnici, na které pojedeme pořád rovně. Po asi 2 km stoupání se ocitneme na jednom z nejnebezpečnějších míst v Karlových Varech - křižovatce na Jenišov, proto pozor. Na ní odbočíme vlevo (směr Sokolov, Cheb). Následující levotočivá zatáčka je místem častých (i smrtelných) dopravních nehod, proto jí tryskem projedeme a začneme stoupat do obce Hory. Po pravé straně přitom vidíme už trávou zarostlý val - zbytek po těžbě hnědého uhlí a za ním Chodov či v dáli elektrárnu Vřesová.

Asi 500m od zatáčky smrti se ocitáme v Horách. Hned u odbočky vpravo na nás vykukují kýčovití trpaslíci, za nimi stejně hezké prostitutky. Kvůli duševnímu i fyzickému zdraví proto Hory projedeme bez povšimnutí. Za Horami nás vlevo čeká odbočka vlevo na Loket a parkoviště. Odbočíme tedy vlevo, mineme odbočku vpravo a jedeme stále rovně asi 700 metrů do vesnice Jalový Dvůr. Tou projedeme taktéž bez povšimnutí.

Po asi 800 metrech za obcí je odbočka vlevo na motokrosovou dráhu. Za ní nás čeká mírné, asi 500 m dlouhé stoupání. Za to nás čeká odměna: asi 1 km dlouhé klesání do Lokte. Pěkně se nám to rozjede (mě na MTB přes 50 km/h) a je odtamtud pěkný výhled vpravo na most přes údolí u Nového Sedla a na loketské sídliště, poté i na samotný hrad.

Na konci tohoto "zkopce" pozor, ocitneme se na křižovatce: vlevo můžeme jet k řece a tamtudy též pojedeme domů, vpravo se silnice prudce stáčí v úhlu 180° (vede na sídliště a Nové Sedlo) no a my pojedeme rovně, na parkoviště. Slezeme z kola a prohlédneme si informační tabuli. Vpravo od ní stojí socha J.W. Goethe a za tabulí je vidět obnovené přírodní divadlo.

Až se dokocháte u tabule, vydáme se kochat okolo řetězů, zabraňujícím vjezdu automobilů, na náměstí. U jeho konce odbočíme vpravo a okolo kostela hurá nahoru na hrad. Mineme vchod do hradní restaurace (neplatiče a výtržníky zavírají v šatlavě v hradě) a už jsme u brány do hradu. Vstupné činí 50 Kč, studenti, důchodci, vojáci a při troše smlouvání a brblání i civilkáři platí 25 Kč. Chcete-li na hradě fotit, musíte si koupit fotokartu (přesnou cenu neznám, cca 50 Kč). Tamtéž je možno koupit i pohledy (do 6 Kč). Tištěného zalaminovaného průvodce vám pujčí grátis, ale musíte složit jistinu 50 Kč. Kola si odstrojte a vybavení a baťohy dejte do pokladny a kola si zamkněte za branou - pokladní vám ukáže kde. Na hradě si nenechte ujít výstavu porcelánu, už zmiňované vězení (je tam chladno, ale stojí za to) a věž. O věži se traduje, že kdo vyleze po schodech až nahoru se svým milým/svou milou za ruku a nahoře se třikrát políbí, jejich láska bude věčná. Já jsem to s kamarádem nezkoušel... Každopádně je z věže pěkný výhled na všechny strany.

vchod do hradu	vstupenka	vchod do hradní restaurace

Až pojedete z hradu, vydejte se ještě za kostelem na náměstí vpravo na most. Je z něj krásný výhled hrad z druhé strany. Poté se vydáme dál po mostě a hned za ním odbočíme vlevo. Dostaneme se na hlavní silnici a pojedeme okolo Lokte, abychom si ho mohli ještě naposledy prohlédnout. Asi po kilometru se ocitneme na křižovatce, vpravo je to na Údolí, my se dáme vlevo dolů jako na K.Vary. Podjedeme železniční most a ocitneme se u dalšího mostu (vlevo), který přejedeme. Hned za ním je vpravo vidět tabule s mapou. Odbočíme vpravo a ocitneme se na modré turistické cestě. Té se budeme držet až do Svatošských skal.

Cesta údolím Ohře je něco fascinujícího a že si nevymýšlím poznáte i podle počtu pěších a cykloturistů. Během teď už zcela nenáročné cesty podél řeky mineme pár zajímavostí. Po skoro 2 km od té mapy za mostem přijedeme na rozcestí U Štoly (385m n/m). Hádejte, podle čeho dostalo název. Po 500 metrech od tohoto rozcestí uvidíte vlevo pramen Hořčička. Pokud si chcete odpočinout nebo schovat třeba před deštěm, vydržte to ještě kilometr a přijedete k "boudě" Kalík. Po dalších dvou a čtvrt kilometrech narazíme na rozcestí u Svatošských skal (381m n/m). Pokračujeme stále po modré. Po 400 metrech přibrzděte a podívejte se vlevo. Jsou tam dvě obrovská ohrazená mraveniště. Za nimi si prohlédněte informační tabuli o Svatošských skalách. Poté se vydejte přes visutý most a za ním vlevo do Svatošských skal.

Svatošské skály, známé také jako Jan Svatoš, to je žulový komplex skalních věží a jehel na levém břehu řeky Ohře. Název dostaly podle německého označení Hans Heiling v souvislosti s pověstí o zkamenělém svatebním průvodu. Jsou příkladem kvádrového a sloupcového rozpadu porfyrovité dvouslídé, na křemen bohaté žuly karlovarského žulového masívu. ¹

V dobách, kdy Loketsku ještě vládli Vohburgové, našel chudý sedlák, jdoucí na loketský hrad robotovat, v místech dnešního kostela v Horním Slavkově mezi dvěma kameny plačícího novorozeného chlapečka. Plný soucitu vzal dítě sebou. Na hradě předstoupil před markraběnku Janu a řekl jí: "Při vstupu na hrad je zvykem přinést nějaký dar. Cestou na Loket jsem našel toto dítě a předávám Vám je jako dar. Přijměte je prosím s láskou a opatrujte je lépe, než činila jeho matka." Markraběnce se řeč líbila, hošíka se ujala a dala jej pokřtít jménem Jan. Po svém nálezci dostal příjmení Svatoš.

Pod ochranou urozené pěstounky dospěl Jan v hezkého jinocha, jenž nalézal ve vědách daleko větší zalíbení než v rytířských turnajích. Miloval samotu, stále se toulal v lesích a jeho mysl prahnula po poznání podstaty všech věcí.

Jednou seděl zamyšleně na břehu řeky Ohře a hleděl do jejích tmavých vln, když vtom se z nich před ním vynořila víla tak krásná a líbezná, že Janovy oči viděly jen ji a okolní svět pro něj přestal existovat. Víla k němu promluvila: "Drahý, znám tvého srdce bol, toužíš po ovládnutí světa kouzel. Naučím tě vše, po čem prahneš - ale jen za té podmínky, že se nikdy nezaslíbíš jiné ženě!"

Svatoš, očarovaný krásou vodní víly a nadějí, že může dosáhnout splnění svých přání, podivnou nabídku bez rozmýšlení přijal. Víla dodržela slovo a zasvětila Jana do nejhlubších tajů skrtých nauk a učinila jej velmi šťastným.

Uběhlo několik let. Na svých cestách světem poznal Svatoš hezké děvče a ze srdce si je zamiloval. Slib, který dal vodní víle, jej začal tížit jako kámen. Spoléhaje na znalost kouzelných praktik, jimiž doufal zlomit moc nadpřirozené moci, rozhodl se Svatoš pro milované děvče a uspořádal velkolepou svatbu. Již stál svatební průvod před oltářem, již chtěla šťastná dvojice říci své ano - když tu náhle se z rozbouřených vln Ohře vynořila rozezlená víla a kletbou proměnila celý svatební průvod v kámen: kněze, oba milence, svatební hosty, hudebníky a svatební povoz.

Zkamenělá svatba stojí v lesnatém údolí řeky Ohře mezi Karlovými Vary a Loktem dodnes. Lidé jí říkají Svatošské skály. ¹⁷

Zkamenělý svatební průvod ve Svatošských skalách. Autor náčrtku viz 16

Jak projíždíme Svatošskými skalami, dáme si pozor na příčný překop (zaházený, ale stejně..) a příčný zpomalovací práh. Okoukneme skály a na nich horolezce a pokračujeme dál po silnici. Kousek za Svatošskými skalami modrá uhýbá vpravo nahoru, my se budeme držet stále silnice. Po dvou kilometrech v mírném stoupání narazíme na studánku (vpravo). Za tímto mírným převýšením už vjíždíme do chatové a později vilové oblasti Doubí. Jedeme stále rovně, až narazíme na malou křižovatku. Uprostřed té křižovatky je bývalá zděná trafostanice. Před ní odbočíme vlevo. Pokud jsme odbočili správně, měli bychom po levé straně mít telefonní budku na mince. Za ní odbočíme vlevo na hlavní a sjedeme dolů až k mostu a tady už to známe. Dáme se vpravo, mineme telefonní budku na kartu a pokračujeme stále rovně po už známé silnici až k Tržnici.