Kyselka, malá obec asi 10 km od Karlových Varů po proudu řeky Ohře, to jsou jednak bývalé lázně, založené na přelomu 18. a 19. století, ale také stáčírna minerální vody Mattoni. Ale začněme od začátku. V roce zde 1787 bylo započato s úpravou pramenů. V roce 1852 se tu léčil řecký král Otto a na jeho počest byl přejmenován hlavní zdroj místní kyselky na Ottův pramen. Od roku 1873 lázně patřily podnikateli Jindřichu Mattonimu (zemřel r.1910), který lázně rozšířil a zřídil stáčírnu minerální vody na export. V 80. letech 19. století zde byl postaven most a železniční přípojka. Za okupace lázně sloužily jako německý vojenský lazaret, poté jako dětská léčebna Čs. státních lázní. Nyní objekty chátrají. Stáčírna minerálních vod je stále v provozu (v majetku Karlovarských minerálních vod, a.s.).

Lázeňský areál s parkovou úpravou zahrnuje novorenesanční kolonádu z roku 1898 návrší u pramenů, Ottův pavilón, novorenesanční zámeček (Mattoniho vilu), pseudorománskou kapli sv. Anny, Mattoniho pomník od E. Hellmera při silnici, bustu balneologa J. Löschnera z doby po r. 1888 a další lázeňské budovy. Technická památka je Mattoniho továrna z 2. poloviny 19. století. ¹

Cesta do Kyselky vede krásnou přírodou podél řeky Ohře a až do Velichova je skoro pořád z kopce (první větší kopec nás čeká v Kyselce a druhý v Radošově). Na cestu je nejlepší se vypravit o víkendu, kdy nesmí jezdit kamiony - silnici panuje přes týden čilý "kamionový ruch" do stáčírny minerálních vod v Kyselce.

Popis cesty začneme jako obvykle u Tržnice, od které se vydáme do Dolních Drahovic (kolem bývalé mlékárny), mineme most Patrice Lumumby po levé straně (dnes už se možná jmenuje jinak, ale poznáte ho podle vietnamské tržnice) a podjedeme "dálniční" nadjezd. Ocitneme se na křižovatce, doleva se dostaneme ke garážím ČSAD a MHD, my se dáme vpravo, vystoupáme mírný kopeček a před nájezdem na silnici na Prahu odbočíme vlevo na Kyselku (je tam cedule). Sjedeme kopeček mineme odbočku vlevo ke garážím MHD a dál už nemůžeme zabloudit - pojedeme stále rovně a stále z mírného kopce podél řeky (řeky přece do kopce netečou..)

Až do Kyselky si nemusíme dělat starosti s cestou a můžeme se kochat přírodou. Při kochání pozor, ať nedopadnete jako Rudolf Hrušínský ve filmu Vesničko má středisková a netahají vás ze škarpy traktorem.

Po asi 3 kilometrech od poslední odbočky v Karlových Varech (ke garážím MHD) narazíme na hotel Hubertus po pravé straně a přes řeku je vidět vodácké tábořiště. Po dalších asi 2 km vjedeme do vesničky Muzikov a po dalším zhruba kilometru do vesnice U Mostu. Po dalším kilometru mineme most po levé straně (vede na Pulovice a Bor) a přes řeku uvidíme chatovou oblast.

Poté, co jsme projeli vesničkou Dubina a urazili ještě asi 2 km se ocitneme v Kyselce. Hned na začátku Kyselky je u silnic vpravo už zmiňovaný Mattoniho pomník. Doporučuji zpomalit a pořádně si Kyselku prohlédnout (já na to moc času neměl, proto je popis Kyselky vcelku strohý). Po pravé straně narazíme na stáčírnu minerálních vod a koleje, vedoucí přes most. Dále pak lázeňské budovy a po levé straně lázeňský park. Jak už jsem se zmínil, lázně nejsou v provozu. Ke konci Kyselky se silnice mírně zvedá, následuje krátká rovinka a silnice se zase svažuje. To vjíždíme do Radošova. Osobně jsem ceduli začátku obce ani nepostřehl.

Radošov, poprvé připomínaný r. 1356 ¹ (podle ³ už r. 1226), je známý zejména díky svému krytému dřevěnému mostu na kamenných pilířích z poloviny 18. století (jeho předchůdce zde stál již roku 1364), který v roce 1986 shořel (pachatel dodnes neznámý). Dnes z něj zbyly pouze ty kamenné pilíře, na kterých jsou postavené malé dřevěné stříšky. Vedle něj stojí most nový. Obec plánuje původní dřevěný most postavit znovu, ovšem bohužel, nejsou peníze. Na levém břehu za mostem stojí kamenný smírčí kříž, který má na líci vryp šavle.³ Při silnici nalezneme též jednolodní kostel sv. Václava, původně barokní, poté přestavěný v 19. století.¹ Podle stejného zdroje by měl být na okraji vsi při silnici do Kyselky přístupný minerální Jindřichův pramen.

Doufám, že jste si při koukání na zbytky starého mostu řádně odpočali, protože už letmý pohled vpřed a posléze pro jistotu i na mapu nám napoví, že budeme šlapat do kopce. Po zdolání tohoto kopce frčíme zase dolů z kopce do Velichova, silnice je slušná, až na posledních pár desítek metrů před obcí, tam to vypadá (nebo alespoň v době mé cesty vypadalo) jako kdyby tam brzdil tank.

Velichov, vesnice v nadmořské výšce jen 338 m, byla původně v letech 1142-1336 v majetku doksanského kláštera. 16.-17. století zde byla tvrz Šliků, zničená za třicetileté války (1621). Na jejím místě zde byl v letech 1747-55 postaven barokní zámek (na návrší nedaleko od kostela), přestavěný v roce 1870. V době vydání ¹ sloužil jako ředitelství státních lesů, co je z něj dnes mi není známo. Na návrší se nachází novogotický jednolodní kostel Nanebevzetí Panny Marie z let 1895-6. Ve hřbitovní zdi se nachází renesanční figurální náhrobník z roku 1572.

Velichovem projedeme vcelku hladce, budeme se držet hlavní silnice. U konce Velichova si dáme pozor, musíme správně odbočit směr Moříčov (jinak bychom dojeli do Vojkovic a navíc tam údajně byl most přes řeku uzavřen). Přejedeme tedy most přes řeku a hned poté koleje (železniční přípojka Kyselky - před Vojkovicemi se napojuje na hlavní trať Karlovy Vary - Chomutov). Teď nás čeká největší kopec v celém našem putování. V prudké levotočivé zatáčce, u svodidel plné střepů, se ještě naposledy ohlédneme za Velichovem, je odsud nádherný výhled a hurá za dalšími výhledy. Ten druhý nás čeká těsně před Moříčovem a to směrem vpravo (krásné kopce, mezi nimi údolí řeky Ohře) a třetí kousek za Moříčovem (projedeme ho stále po hlavní) - výhled na Ostrov. Až se vynadíváte, připravte se na prudký sjezd do Ostrova nad Ohří.

Ostrov - tedy jeho dějiny - vezmu jen ve stručnosti. První zmínka o Ostrovu se objevuje ve falzu z konce 13. století, nicméně Ostrov byl počátkem 13. st. skutečně založen. Svědčí o tom i románský kostel, vysvěcený roku 1226. Před rokem 1269 získal Ostrov král Přemysl Otakar II. a povýšil je na královské město. Velký rozkvět město zažilo za vlády Karla IV., který výnosem nařídil kupcům jedoucím z Chebu do Prahy povinnou cestu přes Ostrov. Z novodobých dějin stojí za zmínku nucené vysídlení Čechů v roce 1938 a následné obsazení německou armádou. Poté zde byl i první německý koncentrační tábor. V roce 1945 byli němci odsunuti a začalo se zde se sídlištní výstavbou (je dobře vidět právě z Moříčova) pro horníky z blízkých Jáchymovských uranových dolů. Od roku 1960 dodnes zde stojí závod Škoda na výrobu trolejbusů. Dále je zde nemocnice s porodnicí (prý kdo může, rodí ve Varech, tak to ještě vydržte) a také devítileté Gymnázium (elita studuje na varském) a SPŠ elektro. Přes Ostrov vede cesta do Německa (přes Jáchymov a Boží Dar) a také do Klášterce nad Ohří (aquapark) a Chomutova

V Ostrově se díky prudkému sjezdu ocitneme coby dup. Po pravé straně vidíme koleje a vlakové nádraží. Koleje zanedlouho přejedeme a máme na výběr: vpravo jet na nádraží, skočit na vlak a hurá do Karlových Varů (vlak zde jezdí poměrně často) nebo vlevo pokračovat dál.

Ještě se musím zmínit o informační tabuli pro cyklisty, která je přímo na té křižovatce za kolejemi. Je financovaná z fondu Phare a je stejně špatná, jako ta ve Velichově (o té jsem sice nepsal, ale určitě jste si jí všimli). Na takovéto mapě bych čekal, že místo, kde se nacházím, bude zhruba uprostřed mapy. Ovšem ne tak zde. Pokud plánujete se od této tabule dostat do Chomutova, máte šanci, pokud do Varů, máte smůlu..

Chvála těm, co se dali vlevo. Po dlažebních kostkách se dostaneme až na hlavní silnici, kde odbočíme vpravo a na křižovatce před obchodem firmy Elektro Müller-Jánský odbočíme vlevo (pokud to nebudete moci najít, ptejte se na NG Elektro a Polikliniku). Po levé straně mineme velkou budovu závodu NG Elektro a po pravé straně polikliniku. Přejedeme most a hurá po hlavní do Bystřice. V Bystřici hodíme očko nalevo na pozdně barokní obdélníkovou kapli z konce 18. století, která je po levé straně u silnice. Z Bystřice je to už jen coby kamenem dohodil do Hroznětína.

Hroznětín vznikl patrně koncem 12. století a je pojmenován po českém velmoži, později blahoslaveném Hroznatovi (zemřel 1217), zakladateli rodu Hroznatovců a kláštera v Teplé. V 15.-16. století se zde těžil cín a stříbro a městečko zaznamenalo příliv židovského obyvatelstva. Na náměstí se nachází jednolodní kostel sv. Petra a Pavla. Původní románská stavba z roku 1227 byla zcela přestavěna. U kostela se nachází barokní sousoší sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriána a Šebestiána z roku 1724. V šedesátých letech 20. století zde byl vybudován velký masokombinát, nyní nefunkční (krach).

V Hroznětíně na náměstí u kostela odbočíme vlevo směr Velký Rybník (značeno cedulí). Před kolejemi se můžeme ještě naposledy rozhodnout pro vlak (zastávka je vpravo, ale nevím, jak se k téhle dostat - musíte se zeptat, hledat a nebo po kolejích). Na ty, co jedou na kole čeká za kolejemi odbočka vpravo (jedeme rovně) a poté vlevo domy a odbočka (jedeme pořád rovně). Od této odbočky asi 800 m je za kopcem další odbočka vlevo, ale jedeme pořád rovně (odbočka vede k chatám u Velkého Rybníka). Vpředu po pravé straně vidíme Ruprechtov a kopec na ním (už si to nepamatuju, ale je na něm tuším BéTéeSka - vysílač operátora mobilních telefonů). Zanedlouho se ocitneme na křižovatce do tvaru písmene T, vpravo se jede na Ruprechtov, my se dáme vlevo na Velký Rybník. Kdo chce, může se osvěžit v rybníku nebo v restauraci (ne alkoholem - řídíme!).

Cesta dál pokračuje lesem, po levé straně mineme tuším že vodárnu, poté se dostaneme na rozcestí dvou silnic (držíme se vpravo) a jsme v Podlesí, odkud pokračujeme přes vesnici Vitický Dvůr a Vitický potok (pramení pod Trousnickou skálu na Lužcem a vytéká do něj mimo jiné i Děpoltovický rybník) do Otovic.

V Otovicích se dáme rovně a vlevo na Bohatice, mineme odbočku vpravo na Sedlec, vyjedeme mírný kopec (po pravé straně budeme mít prodejnu plynu včetně stanice LPG) a na křižovatce se stopkou se dáme vpravo. Této hlavní silnice se budeme držet až do doby, než uvidíme horní nádraží (vlakové). Tam můžeme podchodem přejít silnici a přes lávku se dostat na peron. Zde se setkáme s těmi z nás, kteří to vzali vlakem (ať už z Ostrova či z Hroznětína) a tady také naše putování skončíme.