Krásno, obec 3 km jižně od Horního Slavkova, bylo poprvé zmiňováno roku 1330, avšak vznik je datován roky 1341-55 za Borešů z Rýzmburka v souvislosti s těžbou cínu. Za Pluhů z Rabštejna se stalo horním městem (r. 1529). Stejně jako v Horním Slavkově se v Krásně nacházely přední cínové doly v Evropě. V roce 1547 byly Rabštejnům zkonfiskovány za jejich odboj a povýšeny na svobodné královské město. Již koncem 16. století město zažívá pokles produkce cínu a v 19. století úpadek cínařství a rozvoj výroby porcelánu. Ve 20. století se zde těžily wolframové a uranové rudy. V obci se nachází novorománský kostel svaté Kateřiny z roku 1858 a v jeho interiéru gotická socha sv. Anny z počátku 16. st. Nad kostelem na hřbitově stojí hranolová zvonice ze 16. století. Klasicistní radnice s původním pozdně gotickým portálem z počátku 16. st. je z roku 1852. Na náměstí stojí pozdně barokní sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1806. Dle mého soudu je turisticky nejaktraktivnější na Krásenském vrchu (777m n/m) stojící 25 metrů vysoká kamenná kuželovitá rozhledna s vnějším spirálovitým schodištěm z let 1933-34 (projekt Krásenského rodáka, sochaře Willyho Russe, který je mimo jiné autorem sochy J.W.Goetha stojící v Mariánských Lázních ⁴). Stavěli ji nezaměstnaní, kteří tak měli získat náhradní malý výdělek. Pod rozhlednou, na jižní a východní straně kopce je zachovalé koryto Dlouhé stoky (délka 24 km) ze 16. století, což je umělý kanál sloužící pro plavení dřeva a zásobování dolů vodou.

Krásno. Tak tahle vesnice si uměla vybrat jméno. Je tam opravdu nádherně. Zvláště v její spodní části, pod Dlouhou stokou. Klid a pohoda vyzařuje z každého stavení.

Na cestu se vydáme od Tržnice směrem do Doubí a hlavně včas. Mě a kamarádovi Tomášovi trvala cesta 6 hodin (včetně psaní itineráře). I když pravda, jeli jsme jako šneci. Takže od Tržnice kolem Becherovky, stále po hlavní jako na Plzeň, okolo dolního nádraží vpravo, přes koleje, okolo čerpací stanice Aral vlevo, mineme Dvorský most vpravo (2,5 km od Tržnice) a poté i Doubský most (4,25 km od Tržnice). U něj pozor, je u něj dost velká křižovatka a ač jsem tam jel už několikrát, vždycky jsem se zapomněl podívat, kdo je na hlavní a kdo ne.. (PS: podle lidového řčení má tramvaj vždycky přednost, ale ty ve Varech nejezdí..) Každopádně na ní odbočíme vlevo nahoru a po pěti stech metrech podle cedule odbočíme vpravo k S.O.S. vesničce. Za odbočkou se po pravé straně nachází telefonní budka na mince. Za budkou pojedeme kousek rovně, až narazíme na malé rozcestí, na kterém uprostřed stojí cihlová trafostanice. Pojedeme rovně nahoru, až dojedeme k oné S.O.S. vesničce (po levé straně).

Pojedeme dál, ale hned za vesničkou je odbočka vlevo nahoru jakoby do pole. Ale ne jakoby, ale skutečně. Odbočíme na tuto nejdříve asfaltovou, později polní cestu a asi po 400 metrech narazíme na malé rozcestí: přímo nahoru si můžeme cestu "zkrátit" po úzké pěšině nebo to vzít po široké cestě doprava. Zkrátit v úvozovkách proto, že od rozcestí ke zcestí je to delší trasou jen 350 metrů. Co je to v 50 km putování?

Předpokládám, že jste se vydali vpravo, naposledy se ještě ohlédli vpravo za Karlovými Vary a za levotočivou zatáčkou se vydali do pěkného kopce. Ať tak, či tak, 100 metrů od "zcestí" se ocitneme u otevřené brány s cedulí "Vítáme vás v chráněné krajinné oblasti Slavkovský les".

Od tohoto místa si už nemusíme dělat starosti s navigací, protože až do Horního Slavkova pojedeme pořád po zelené turistické značce. Popis této cesty tedy bude relativně stručný.

Po 800 metrech od brány objevíme po levé straně lavičku, tůni a výhled vlevo na Doubskou horu (je tam hotel s rozhlednou Aberg). Po 500 m se nám vlevo objeví prostranství za kterým následuje 600 metrů dlouhý sjezd na rozcestí žluté a zelené. Po sto metrech přijedeme k hájovně Bor (můžeme zde odbočit vpravo na žlutou, dojet do Svatošských skal a cestu předčasně ukončit). U hájovny možná uvidíte pasoucí se ovce. Když jsme tam s Tomášem jeli okolo, jedna vypadala, že po nás vystartuje. Tomáš si dělal legraci, že by tam měli dát cedulku "pozor, zlé ovce".

Od hájovny budeme asi 500 m stoupat. Po lévé straně budeme mít Jelení vrch (643,6m m/n) a přírodní památku Moučné pytle. Určitě se tam běžte podívat, my jsme na to čas bohužel neměli. Za Jelením vrchem uvidíme vlevo 1 úvoz a vpravo 2. Po 300 m objevíme vlevo lavičky a vpravo výhled. Po 400 m narazíme na odbočku vpravo, my se dáme kolem červeného kříže rovně. U kříže můžeme i posedět a doplnit energii. Po 500 metrech narazíme na další rozcestí a výhled vlevo (tuším že na kopce okolo Stanovic). Po dalších 500 m můžeme najít azyl poblíž rozcestí, vpravo u altánu. Kdo nechce, dá se na rozcestí vlevo. Po dalším půlkilometru na nás vpravo vykoukne krásný rybníček s lavičkou. Po 450 m objevíme vlevo lesní školku a lavičku. Pojedeme ještě 300 m po rovince a poté bude následovat 2 km dlouhý sjezd.

250 m od začátku zkopce přijedeme na křižovatku, tedy spíš takovou přípojku, pojedeme vlevo. Přijedeme na rozcestí Pod Strániskem (690m n/m, Stránisko má 702m n/m). Vpravo uvidíme odbočku dolů (malá zkratka), my to vezmeme po asfaltce rovně, do pravotočivé zatáčky, ve které je vlevo odbočka na kamenitou cestu, tu necháme být, po pravé straně uvidíme příjezd z té zkratky, ještě projedeme jednou otevřenou bránou a jsme na konci sjezdu.

Po levé straně vidíme vesničku Kfely a BTS se stožárem (vysílač signálu GSM mobilních telefonů), na horizontu i Andělskou Horu. Pokračujeme dál a po 300 m přijedeme na rozcestí se žlutou trasou u Bošířan (624m n/m). Na turistickém rozcestníku stojí psáno, že "nedaleko v poli stojí bývalá šibenice", bohužel už zde není napsáno kterým směrem. Ani po měsíci mi z KČT Sokolov nepřišla odpověď na můj e-mailový dotaz. Teď jsem v ⁴ objevil zmínku o kruhovém popravišti. Takže to asi bude ono. Pokračujeme rovně po zelené a žluté zároveň. 500 metrů od rozcestí narazíme na vjezd do pole vpravo a jakousi kruhovou kamennou stavbu. Asi 100 metrů za ní je kamenný jakoby pomníček s otvorem uprostřed. O obou objektech bohužel nevím vůbec nic. To první je možná ona šibenice. Až si tyto objekty prohlédnete, budeme pokračovat dále. Čeká nás sjezd s výhledem na skládku vpravo, kterou lehce objedeme. Za skládkou, po mírném stoupání, přijedeme k ceduli "Dej přednost v jízdě", protože se zleva připojuje silnice z Kfel. Jedeme rovně dolů a pozor! Kopec dolů je velmi prudký a se dvěmi ostrými zatáčkami. Neriskujte srážku s autem a jeďte opatrně. 400 m od cedule se ocitneme v Horním Slavkově.

Horní Slavkov je historickým a kulturním centrem lázeňského trojúhelníku mezi městy Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně, v severní polovině území Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les. Počátkem 13. století vznikla vedle starší havířské osady nová hornická kolonie, z níž se vyvinulo po přílivu horníků ze Saska okolo roku 1335 městečko. Název nese po svém zakladateli Slávkovi z Rýmburska. Přívlastek "horní" značí hornický a symbolizuje původ vzniku nového osídlení. Městská práva a výsady rozšířili noví majitelé, páni z Plavna. Za vlády mocného rodu Pluhů z Rabštejna v letech 1494-1547 se již Horní Slavkov řadí k slavným a významným hornickým městům díky nebývalému rozvoji těžby především cínovým, ale v počátcích i stříbrných rud. Svým významem se rovnalo Kutné hoře či Jáchymovu. Roku 1547 bylo povýšeno Ferdinandem I. na královské horní město a počátkem 17. století nastává trvalý úpadek těžby. V roce 1792 zde byla založena první česká porcelánka, jejíž činnost trvá doposud. Výrobky, které v té době představovalo empírové malované nádobí, kávové konvice, šálky, dýmky a podobně, byly oceněny na průmyslových výstavách v Praze roku 1828-1829. Pamětihodnosti: jednolodní hradební kostel sv. Jiří s hranolovou, v patře osmibokou věží představují pozdně gotickou stavbu, u kostela stojí pozdně gotická zvonice z roku 1540, přestavěná v roce 1686, pod kostelem jsou zachována pozdně gotická Boží muka se šroubovitým dříkem níže pak stojí sloup Nejsvětější trojice z doby kolem roku 1700. Na severozápadním okraji města se nachází barokní špitální kostel sv. Anny z roku 1728, postavený na starších základech. Mezi další zajímavosti patří tzv. Seidelhaus, pluhův dům, měšťanské domy čp. 4, 6, 214 a kruhové popraviště ze 16. století. ⁴

Poté, co jsme přijeli na silnici, se podíváme přímo před sebe nahoru. Uvidíme výše zmíněný kostel sv. Jiří. Sedneme zase na kola a sjedeme dolů na křižovatku. Odbočíme na ní vlevo (rovně bychom se dostali do Lokte-budeme se tudy vracet). Hned za křižovatkou je po pravé straně telefonní automat na karty. Pokračujeme dále a asi po sto metrech se nám silnice rozšiřuje v široké rozcestí: doprava nahoru se podle cedule na sloupu dostaneme ke služebně Policie ČR, my se dáme rovně a spíše doleva, na Krásno. Po asi 500 m podjedeme viadukt. Za ním je odbočka vpravo, my jedeme stále rovně, po cestě ještě mineme benzinovou čerpací stanici. Od této benzinky jedeme ještě 400 m až narazíme nejdříve na ukazatel SÚS Sokolov doleva a kousek dál i na odbočku vlevo. Vydáme se přesně podle cedule k SÚS, od odbočky je to asi 350 m. Za budovou SÚSu vpravo nás čeká závora, kterou musíme objet, poté vlevo lom (zákaz vstupu) a opět další závora.

Jen co projedeme okolo té druhé závory, ocitneme se v Krásně. Po chvíli se ocitneme na křižovatce, vlevo máme hostinec Krajcech (v době naší návštěvy nebyl v provozu - tuším, že se tam malovalo) a cyklotrasu č. 362. My pojedeme rovně nahoru. 150 m od křižovatky je po levé straně muzeum. Mrkněte tam. Od muzea pokračujeme stále do kopce, až přejedeme umělý vodní kanál - Dlouhou stoku a hned za ní dojedeme na křižovatku.

Tuto křižovatku si zapamatujte: až pojedeme z rozhledny pojedeme z našeho pohledu doprava. My se teď dáme doleva. Po asi 600 m dojedeme na náměstíčko s autobusovou zastávkou, odbočkou na Bečov nad Teplou a o kousek výš i telefonní budkou na mince. Pokračujeme stále nahoru a poté po hlavní doleva (tuším že opět přes Dlouhou stoku). Neodbočíme vpravo, jak nás k tomu nabádá turistická značka k vrcholu, ale pojedeme po silnici dál do kopce. Po 600 m narazíme na vjezd ke hřbitovu a letišti vlevo (no letiště, je to jen pruh asfaltu, zřejmě pro práškovací letadla). Pokračujeme dál po silnici, až na vrcholu stoupání objevíme odbočku vpravo do pole (je označená). Vydáme se podél ohrady, až narazíme na Dlouhou stoku a informační tabuli u ní.

Prohlédněte si tabuli a všimněte si malého mostku přes kanál-po něm se budeme vracet. Teď se ale vydáme proti proudu Dlouhé stoky, až po 500 m narazíme na stavidlo a mostek. Vydáme se přes něj, Ti méně otrlí mi teď budou nadávat, do jakého že je ženu krpálu, ale alespoň si rozhlednu pořádně vychutnáme. Takže hurá vzhůru. V polovině stoupání je cesta po vrstevnici. Vydáme se po ní asi 30 metrů vlevo a znovu do kopce. Přijdeme pod rozhlednu, do místa, kde je v ní umístěna informační tabule a začátek schodiště. My si dáme kola ke stromu u prolejzaček pro děti nebo přímo k nim. Proč? Až vylezeme nahoru, dobře na ně uvidíme. Pod svícnem (a rozhlednou) je totiž tma. Ale dost strašení a hurá na rozhlednu! Je z ní nádherný výhled po nádherném okolí, občas ho ale kazí smog. Nahoře na rozhledně jsou po obvodu ve zdi zapuštěné keramické desky, na kterých je vyobrazen a popsán prostor, kterým se právě koukáte. Moc šikovné!

Až budete mít rozhledny dost, vyrazíme zpět. V tuto chvíli bychom na našem tachometru měli mít necelých 22 km. Zpět pojedeme od rozhledny dolů, kolem prolejzaček, ale ne vlevo ale vpravo od ohniště, do pole. Hned na začátku pole zahneme do pravého úhlu vpravo a po cestě sjedeme až k tomu mostku u informační tabule. Ten přejedeme a už po známé cestě polem kolem ohrady přijedeme k hlavní silnici. Teď by náš tachometr měl ukazovat o 760 m víc. Abychom se sjednotili v počítání kilometrů (zejména pokud chcete jet podle mého itineráře), vynulujeme počítadlo kilometrů.

Vyjedeme na hlavní silnici a budeme se vracet do Horního Slavkova. Odtud je to až do Lokte pořád z kopce, což ovšem neznamená, že nebudete muset přišlapávat (zvláště pokud máte horské kolo jako já). V Krásně si jen dejte pozor, abyste jeli pořád po hlavní a ne zpět k muzeu. Od výjezdu z pole ke kartové telefonní budce na křižovatce je to 4,9 km. Na křižovatce v Horním Slavkově se dáme doleva dolů. Od tohoto místa nás čeká asi 6 km dlouhá cesta chladným údolím (a poté Svatošskými skalami podél řeky). Připravte se na to, ať neprochladnete.

750 m za křižovatkou je vlevo odbočka k jakési uzavřené štole-všimněte si jí. Až nám tachometr ukáže hodnotu 8,29 km, přijedeme k odbočce vlevo pod viadukt a po 60 metrech přijedeme do obce Údolí.

V Údolí stojí za zmínku jen bývalá přípravna porcelánových hmot, součást loketské porcelánky a technická památka.

Pro všechny případy máme po necelém kilometru k dispozici telefonní budku na karty. Nachází se u zastávky autobusu po pravé straně. Pokračujeme dál, pořád dolů. Podjedeme železný most a po skoro 600 m přijedeme do Lokte nad Ohří, teda alespoň podle cedule. Po asi 500 m nás Loket přivítá prvním přívětivým stavením: hostincem Za vodou. Nikdy jsem tam nebyl, ale soudím, že bude cyklisty velmi oblíbený, alespoň podle počtu kol, které stály venku vždy, když jsem jel okolo (už asi 5x). U tohoto hostince odbočíme vpravo, podle cedule na Karlovy Vary, podjedeme železniční most a odbočíme vlevo na klasický most.

Za mostem máme na výběr: buď jet doleva do kopce, prohlédnout si centrum města a v případě, že bude ještě otevřeno, tak i hrad nebo za mostem doprava (je tam tabule s mapou) a po modré cykloturistické cestě domů do Karlových Varů.