Tip na výlet - památky Tuhnického lesa

Tuhnický les je po všech stránkách skvostem Karlových Varů. Ze všech stran je obklopen částmi Karlových Varů: Tuhnicemi, Doubím, Březovou a lázeňskou částí Karlových Varů. Je protkán desítkami upravených cest a cestiček, sloužících k výletům, sportování a odpočinku. Půjdete-li tiše, potkáte kromě poutníků a sportovců i jeho původní obyvatele: veverky, ježky, zajíce, lišky, jezevce, kance a spoustu další lesní zvěře. Je to asi jediný les u nás, v němž stojí 3 rozhledny. Za těmi jsme putovali minule. Dnes pojedeme za historickými památkami tohoto skvostu.

Cesta je až k restauraci a kavárně Linhart stejná, jako když jsme jeli za karlovarskými vyhlídkami. Pokud cestu neznáte, přečtěte si onu trasu. Od Tržnice pojedeme k Úřadu práce, poté pod lesem a střelnicí po ulici Vrázova, napojíme se na Tuhnickou (Truhlářskou) cestu, projedeme kolem chaty Na skalce a vystoupáme až Linhartu.

Sv. Linhart je lesní kavárna a restaurace, vyhlášená podáváním pstruhů a jablkového závinu. 15 Dříve to bylo oblíbené výletní místo T. G. Masaryka.

Od restaurace Linhart budeme pokračovat dál po Sovově cestě. Projedeme bránou, vpravo uvidíme lesní školku a za zatáčkou vlevo a sjezdem z kopce nás čeká po pravé straně kaplička a první a nejvýznamější památka Tuhnického lesa.

Prosba lesa

Obora je středověká vesnice, která stávala na místě, na kterém se právě nacházíme. Ovšem zbyly z ní jen zříceniny kostela sv. Linharta. Stojí zde kaplička, zasvěcená právě sv. Linhartovi. Poustevník Linhart, podle blíže neurčených, dnes stěží zjistitelných análů uložených v knihovně kláštera v Teplé, přišel na toto místo až ze vzdálené Itálie coby kajícný hříšník, jenž svou sobeckostí zavinil smrt nevinné dívky. Až po zbytek života žil v této lokalitě. Léčil termální vodou a bylinami nemocné lidi i zvířata. Jeho poustevna prý byla předchůdcem později zde založené románské vesnice. 12 Po levé straně ohrádka, symbolizující onu Oboru a tehdejší příslušnost k Loketskému panství. Na tabuli si můžeme počíst něco o historii Karlových Varů. Za kapličkou je tabule s velice zajímavým textem (viz obrázek) a za ní vede cesta ke kostelíku. Projdete-li kostelem, narazíte na sokl s informační cedulí. Její text si zde dovolím ocitovat:

"Na území loketské královské obory se kostel sv. Linharta poprvé připomíná již r. 1246, kdy byl Václavem I. darován řádu Křižovníků s červenou hvězdou. Kostel sloužil obyvatelům dnes zaniklé středověké vesnice Obora (Thiergarten, Ortus Ferarum), jež se v písemných pramenech objevuje r. 1325 v souvislosti s udělením léna Kojatovi z Otnavic. Další osudy místa souvisí s novými poměry za Karla IV., který někdy kolem r. 1350 založil nedaleké město Karlovy Vary a oboru s kostelem mu dal do vínku. Postupný zánik lokality je způsoben stoupajícím významem četnými privilegii obdařených Karlových Varů, poslední zmínky se váží k začátku 16. století.

Linhart- informační deska V letech 1989-1992 provedlo karlovarské muzeum v kostele archeologický průzkum. Po něm se zříceniny kostela zarostlé lesem a po staletí skryté v sutinách opět objevily zrakům veřejnosti. Výzkum potvrdil svými výsledky význam i stáří tohoto místa, jež můžeme právem považovat za důstojného předchůdce Karlových Varů. K nejzajímavějším nálezům patřily kostrové pohřby v kostele, základy oltářů, zbytky podlahy s původní dlažbou, desítky mincí a votivní předměty. Před jižní stěnou kostela byl odhalen středověký hřbitov.

Péčí města Karlovy Vary byly zříceniny kostela v letech 1998-1999 konzervovány a terén kolem upraven tak, aby toto památné místo odpovídalo svému významu v historii Karlových Varů."

Zbytky kostela Kaple sv. Linharta Ohrada
Zbytky kostela Kaple sv. Linharta Ohrada

Od zříceniny pojedeme po silnici dál. Po asi 500 m narazíme na pramínek vody po pravé straně, tekoucí z trubičky mezi pěkně poskládanými kameny. Je to Lesní vřídlo.

Pojedeme a projedeme kolem další z mnoha chat a altánů: Luční chaty. Na informační cedulce se můžeme dočíst, kdo se o její rekonstrukci nejvíce zasadil. K dalšímu památnému místu už je to jen coby kamenem dohodil.

Podševcovská studánka je spjata s její předchůdkyní. Ta ležela o něco výše a jmenovala se Ševcovská. Jak pro 14 uvedl zástupce ředitele Lázeňských lesů Pavel Reiser, není jasné, proč se jmenuje právě po ševci. "Jedno je však jisté, v těchto místech bývali kdysi pastviny a ovčírny. Zda to má něco společného, je záhadou."

Pokračujeme dál. Po 200 metrech přijedeme na rozcestí a zahneme vlevo. Po skoro půl kilometru dojedeme k rozlehlému Fibichovu altánu (je tam mapa) a hned za ním je Myslivna Diana.

Myslivna Diana nyní slouží jako občerstvovací stanice pro procházky lesem. Vždy, když jsem jel okolo, bylo otevřeno a voněly tam opečené buřty. Co se historie týče, nesehnal jsem k ní zatím žádné informace.

Od myslivny budeme pokračovat dál po Sovově cestě (po asfaltce). Po sto metrech je odbočka vpravo na rozhlednu Diana, ale my pojedeme rovně. Pozor na vymletou silnici! Po 300 metrech se silnice prudce svažuje a čekají nás 2 ostré zatáčky. Až je prosvištíme, přijedeme na rozcestí. To projedeme rovně, ale ještě než tak učiníme, omrkneme tu knihu vpravo:

Na podstavci stojící rozevřená mramorová kniha obsahuje text díkůvzdání matce jedněch z Karlovarských návštěvníků: 15 (přidal jsem volný překlad)

Dem Andenken unserer guten Mutter-Frau A.M.Heinrich
Die nur dem Wohle Ihrer Kinder gelebt hat
Mähr.-Ostrau-Karlsbad, 1930

Der schönste Name im Erdengrund
Das schönste im Menschenmund
Ist: Mutter.
Ja keines ist so tief und weich
So ungelehrt gedankenreich
Als: Mutter!
Na památku na naši dobrou matku-paní A.M.Heinrich
Která jenom pro blaho svých dětí žila
Moravská Ostrava-Karlovy Vary, 1930

Nejhezčí jméno na světě
Nejhezčí jméno v lidských ústech
Je: matka
Žádné není tak hluboké a tak měkké
Tak prosté a duchaplné
Jako: matka!

Od knihy pokračujeme dál v už zmíněném směru. Čeká nás mírné, ale zato táhlé stoupání k sanatoriu Myslivna. Po asi 600 m se stoupání změní v klesání a to už jsme u Myslivny. Pozor na díru v silnici po pravé straně hned u příjezdu. Jedeme dál, až dojedeme na odbočku vpravo k parkovišti u sanatoria. Zahneme tam a vjedeme před vjezd do sanatoria a posléze na velké parkoviště. Odtud si můžeme Myslivnu pořádně prohlédnout.

Sanatorium Myslivna je bizarní budova s uplatněním regionálních architektonických prvků hrázdění, verand a věžiček a je jedna z mála udržovaných architektur tohoto typu. 15

Odtud se vydáme dál po parkovišti. Po levé straně mineme piskoviště s dřevěnou "pseudorozhlednou" a na konci odbočíme vlevo. Ještě než tak učiníme, můžeme se mrknout do mapy, která tam stojí. Takže jsme se vydali vlevo a stoupáme po asfaltové cestě vzhůru. Asi po 180 metrech si všimneme vpravo na stromě namalované žluté značky a na ní odbočíme. Kdybychom ji náhodou minuli, nic se neděje, po asfaltce dojedeme až k restauraci Jelení skok, ale takhle dojedeme rovnou na Petrovu výšinu, k bustě Petra Velikého.

Busta Petra Velikého

Petrova výšina je místo pojmenované na počest ruského cara Petra Velikého, který zde dvakrát pobýval v letech 1711 a 1712 a patří mezi nejvýznamnější hosty Karlových Varů. Ve městě najdeme na několika místech viditelné připomínky jeho návštěv.

V roce 1712, možná i v roce 1711, bydlel Petr I. v domě tehdejšího purkmistra a lékárníka Ondřeje Václava Bechera na Tržišti vedle staré radnice v domě Bílý orel. V těch místech je nyní jedno křídlo Tržní kolonády. Proslulý karlovarský archivář dr. Karl Ludwig, na jehož badatelské výsledky se můžeme spolehnout, vyvrátil tvrzení, že car vydlel v domě Červený orel na Staré louce. Na tomto domě je sice český nápis, svědčící o jeho pobytu, ale ten byl přeložen z německého znění pamětní desky, kterou najdeme v přízemní chodbě domu. Vysvětlení je v tom, že tato deska byla pořízena dříve, než archivář Ludwig zjistil, že došlo k záměně názvů Červený a Bílý orel a že Petra I. hostil Bílý orel na Tržišti.

Do Červeného orla na Staré louce car docházel do soustružnické dílny uměleckého soustružníka Ondřeje Heydemanna. Zachovala se jím vysoustruhovaná dóza ze slonové kosti, která se později dostala do Českého, nyní Národního muzea v Praze. Prý vysoustruhoval ještě jednu dózu a je dosvědčeno, že jeho prací jsou tři nohy k hracímu stolku, který pak byl uložen v Karlovarském muzeu.

Ve Vřídelní ulici naproti restauraci Petr, nazvané tak podle jejího dávného majitele, byl dům U páva, který byl začleněn do řady domů stojících přímo nad pravým břehem Teplé. Tato fronta byla roku 1895 stržena, aby bylo možno rozšířit jízdní dráhu. Vypráví se, že Petr I. se zájmem pozoroval práci zedníků na stavbě domu U páva a že se dokonce k nim připojil. Tuto příhodu dosvědčuje nápis na pamětní desce zasazené do zdi domu Petr. Scéna byla vkusně zachycena kovovým reliéfem, který je viditelný ze Sadové ulice mezi dvěma schodišti, vedoucími vzhůru k pravoslavnému kostelu.

Bustu Petra I. najdeme na výšině Jeleního skoku, která je též nazývána Petrovou výšinou. Tam vyjel car kvůli sázce na neosedlaném tažném koni a do dřevěného kříže, který tam byl vztyčen, vyryl písmena M.S.P.I. (manu sua Petrus Imperator - vlastní rukou vladař Petr) (nápis tam už není, dřevo kříže bylo už patrně vyměněno - pozn. Pedro). V Březové u konečné stanice autobusu je zasazena do zdi domu kovová tyč a nápis dosvědčuje, že v tamějším hamru ukoval car tuto tyč a také podkovu.

I v Karlových Varech se Petr I. věnoval politickým záležitostem. Učence Gottfrieda Wilhelma Leibnitze jmenoval za zdejšího pobytu tajným soudním radou. 13 Pod bustou cara Petra I. nalezneme pamětní desky. Ta vlevo ve francouzštině opěvuje Petra I. (na konci textu jsou ona písmena M.S.P.I.), ta prostřední je v češtině: Věnováno nejvyšším členům vznešeného ruského carského rodu, kteří poctili Karlovy Vary svou návštěvou. Následuje seznam členů v čele s Petrem I.

Pohled na Tři kříže Pohled na Mayerův gloriet a Vřídlo Pohled na Imperial
Pohled na Tři kříže Mayerův gloriet a Vřídlo Pohled na Imperial

A teď vzhůru na vyhlídku. Lze odtud vidět vpravo v lese rozhlednu Vyhlídka Karla IV. (je jen o 20 metrů výš), přímo naproti sanatorium Imperial, pod ním Divadelní náměstí s budovou divadla vpravo a bývalou Spořitelnou vlevo (Městská spořitelna nechala za 35.000 zlatých postavit Goethovu rozhlednu), dále vlevo je Vřídlo a vlevo na kopci je vysílač Tři kříže.

Poté, co se vrátíme z vyhlídky, sejdeme pár schodů a zamíříme cestičkou přímo pod vyhlídku. Ve skále objevíme pamětní desku, věnovanou roku 1835 Jeho královské Výsosti velkovévodovi Karlu Bedřichovi ze Saska, Výmaru-Eisenachu a Její císařské Výsosti velkovévodkyni Marii Pavlovně ze Saska, Výmaru-Eisenachu, roz. ruské velkokněžně.

Odtud si to zamíříme přímo na terasu restaurace Jelení skok. Je odtud nádherný výhled na Karlovy Vary s pozadím Krušných hor.

Pohled z terasy restaurace Jelení skok

Z restaurace se vrátíme kousek zpět, na žlutou turistickou trasu, sejdeme schody a zamíříme si to k altánu Jelení skok, známého též jako Mayerův gloriet (viděl jsem psáno i s měkkým "i").

Z altánu Jelení skok, známého též jako Mayerův gloriet se naskýtá jeden z nejoblíbenějších pohledů na město. Je odtud skoro stejný výhled jako z Petrovy vyhlídky, jen s tím rozdílem, že jsme o kousek níž a vpředu, takže vidíme i více vlevo (na sever). Výhled vlevo je ohraničen naproti v lese altánem Pod třemi kříži, chatou Panorama (dole) a Třemi kříži.

Pohled na Tři kříže Mayerův gloriet, v pozadí Imperial Pohled na Divadelní náměstí
Pohled na Tři kříže Mayerův gloriet Pohled na Divadelní náměstí

Od altánu pokračujeme serpentinami dolů. Po chvíli narazíme na skalní jehlu a na ní stojící sošku kamzíka.

Soška kamzíka byla městu darována mecenášem baronem Augustem Lützovem. Pořídil ji k zpochybnění pověsti o skoku jelena ke Vřídlu při legendárním lovu císaře Karla IV. Ostatně první údaj o lovu s určením jelena jakožto štvané zvěře je až v básni J. S. Strobelbergera z roku 1622 a místní pojmenování Jelení skok je z počátku 19. století. Snad souvisí s tehdejším romantismem. Zinková soška z roku 1851 byla nahrazena lépe provedenou bronzovou kopií v roce 1986. Baron Lützov věnoval městu ještě sošku kočky. Je umístěna v sadech Jeana de Carro. 15 18

Od sošky se kousek vrátíme a pokračujeme dolů po serpentinách. Po 100 metrech dojedeme na rozcestí a dáme se vpravo dolů. Po asi 70 metrech přijedeme ke třem schodům. Věříme-li svým ráfkům a kolu, můžeme je sjet. Dojedeme až na silnici - ulici Pod Jelením skokem a vydáme se vlevo. Tímto jsme opustili Tuhnický les. Pár památek je ale ještě před námi, ale zmíním se o nich již jen telegraficky.

Těsně před koncem ulice, před odbočkou na ulici Zámecký vrch, je na domě č.p. 591 pamětní deska. Zde žil hudební skladatel Johannes Brahms. Za ní odbočíme vlevo do kopce. Po pravé straně uvidíme budovu muzea. Na její pravé straně je rusky psaná pamětní deska na počest I. S. Turgeněva. Pojedeme dál do kopce. Na vrcholu objevíme vlevo Anglikánský kostel sv. Lukáše. Hned za ním je odbočka do kopce-pokud bychom u sanatoria Myslivna neodbočili na parkoviště, ale pokračovali vlevo dolů, přijeli bychom odtud. Pokračujeme dál, teď už z kopce. Projedeme kolem ruského konzulátu po pravé straně a na poslední křižovatce odbočíme vpravo (doleva je to k Malým Versailles). To už vidíme Ruský kostel sv. Petra a Pavla. Sjedeme z kopce až k Raiffeissen bank. Odtud už snadno trefíme k Tržnici (či kamkoliv jinam).

Naposledy aktualizováno: 01.06.2016


Fatal error: Uncaught Error: Call to undefined function ERegI() in /home/www/pedrokv.com/www/cykloweb/trasy/lehke/tuhnickyles.php:356 Stack trace: #0 {main} thrown in /home/www/pedrokv.com/www/cykloweb/trasy/lehke/tuhnickyles.php on line 356